Psincový kašel (infekční laryngotracheitida psů, kotcový kašel)

Jedná se o infekční onemocnění psů postihující horní cesty dýchací.

Častější výskyt bývá na podzim nebo na jaře.

Na jeho vzniku se obvykle podílí současně několik původců (virových i bakteriálních).

Z virových jsou to zejména virus parainfluenzy typu 2 a adenovirus typu 2, úloha dalších virů při vzniku nemoci je diskutabilní. Virová agens jsou vysoce infekční a velmi rychle se pomnožují na sliznici horních cest dýchacích.

Poškozená sliznice je poté mnohem náchylnější k infekci bakteriálními původci onemocnění, mezi něž patří zejména Bordetella bronchiseptica (může se uplatnit i jako primární patogen, bez předchozí virové infekce). Dále se mohou uplatnit také bakterie rodu Pseudomonas, Klebsiella, Pasteurella nebo Streptococcus.

Jak se může pes nakazit?

Onemocnění se přenáší kapénkovou infekcí nebo přímým kontaktem mezi psy. Ideální pro šíření jsou místa s vysokou koncentrací psů (útulky, psí hotely, cvičáky, výstavy,...), v takovém prostředí dochází k přenosu velmi rychle a snadno.

Jak onemocnění poznám?

Typickým příznakem onemocnění je záchvatovitý suchý kašel. Často se k němu přidává i dávení a vykašlávání hlenu, případně pěny. Stav svým akutním nástupem a úporností může imitovat snahu vydávit cizí těleso (kost,...) uvízlé v krku. Kašel se často objevuje po zátěži, případně po stisku průdušnice (např. po tahání na obojku).

Průběh onemocnění závisí na počtu původců, kteří se na něm podílejí, ale také na celkové kondici psa a jeho věku (těžší průběh je u štěňat a starších psů). Při nekomplikovaném průběhu onemocnění obvykle odezní do 14 dnů.

Ve výjimečných případech může psincový kašel přejít až v zánět průdušek a plic. Poté se obvykle objeví i horečka, apatie, vlhký kašel a ztížené dýchání.

Ke zjištění diagnózy většinou stačí kompletní anamnéza (často onemocnění předchází kontakt s jinými psy) a klinické vyšetření. Další diagnostické postupy se obvykle u nekomplikované laryngotracheitidy nepoužívají. Při zhoršení klinických příznaků (horečka, vlhký kašel, ztížené dýchání) je vhodné provést RTG hrudníku, vyšetření krve, mikrobiologickou kultivaci. Pokud onemocnění nereaguje na léčbu, je nutné vyloučit další příčiny kašle (kolaps trachey, onemocnění kardiovaskulárního aparátu,...).

Dá se onemocnění léčit?

Základem léčby je klid a eliminace veškěrých podnětů, které vyvolávají záchvaty kašle. Lze krátkodobě podávat antitusika, ale jen v případech, kdy se vyskytuje u nemocných psů suchý kašel. Pokud je vykašláván hlen, je naopak třeba podpořit jeho odstraňování z dýchacích cest aplikací expektorancií.

Antibiotika jsou podávána spíše v těžších (horečka, postižení dolních cest dýchacích) nebo déle probíhajících případech.

Existuje nějaká ochrana?

Proti onemocnění existuje očkování. Vakcíny působí jak proti virovým, tak i proti bakteriálním původcům onemocnění. Aplikují se buď injekčně, případně i intranasálně (do nosu). Intervaly přeočkování se liší vždy podle konkrétní použité vakcíny.